Podzim je ve vzduchu

Je tady září a já září nikdy moc nemusela... Teda v dětství mi to nikdy tak nepřišlo, nevnímala jsem tolik změny v průběhu roku, až do doby než mi bylo 12. 

Nevím, co se tehdy tak moc změnilo, nejspíše prostě období dospívání, ale od té doby každoročně pravidelně na mě padá podzimní splín. Kdysi to bylo spíše o těch problémech v průběhu dospívání, moje najíždějící sociální fobie a introvertismus...Teď už tyto podzimní depky nabírají zase jiný charakter a podobu - teď si zase člověk uvědomuje, kolik toho chtěl přes jaro léto udělat a co všechno zas nestihnul, zapomněl a že už to ani neudělá...a řekneš si, tak zase za půl roku.... 🤦🏼‍♀️

No nemám to ráda! Vůbec! Je to prostě zasraný podzim! 

Jedna taková depka mě už čerstvě přepadla zrovna dneska. Září je tu! K tomu mě vytočil rozhovor s jedním člověkem a už to najelo! Zase přehodnocování všeho, zjištění jak je to všechno na totální hovno, plíseň v pokoji je pořád a tak můj častý opavský pobyt se pro mě stává nutným zlem, jelikož nesnáším lidi, město, lidi, provoz, lidi...atd!!! 

A protože se mi nechtělo zase řídit, jako každý den auto, rozhodla jsem se dnes zůstat po práci v Opavě a udělat si procházku. Navíc mě sere, že mám málo pohybu v poslední době a tak procházka bylo jediné východisko. 

Podařilo se mi najít novou zajímavou trasu, kterou jsem vůbec neznala (jelikož jsem do Opavy chodila 3 roky na školu, tak tu sem tam něco znám, hlavně teda okolní pole 😁). 

Takže nynější fotky, které prolínají tento článeček jsou částečně z oné procházky. No dolezla jsem až přes kopec ke kostelu, kde byla asi zrovna mše, bo bylo otevřelo, hrála hudba a zpívalo se tam. 😀 Nějaké babky od tama šly a blbě čuměly... 

No nic, pofotila jsem to tam a pomalu přemýšlela, kudy se budu vracet zpět do výchozího bodu. Akorát, že k mému překvapení už mě začaly pobolívat nohy. No ale, to přece dám. 

No ale zpět k tomu září a podzimu. Musím říct, že už to je poznat ve vzduchu. Ta změna. Když jsem šla polní cestou mezi poli, tak vůně povětří se změnila, je v ní už cosi jiného cítit. Nedokážu to popsat, ale je to jakási svěžest a něco nového. Už to není ten těžký dusno vzduch horkého léta. A stromy jsou zase krásně zelené, jako na jaře.....

No, nohy mě teda bolely a tak jsem se vydala zpět tou nejkratší cestou. Cestou jsem pozorovala dva horkovzdušné balóny, co se dnes vznášely nad Opavou. No a celkem jsem ušla cca 6 km, což je příjemné a mám z toho dobrý pocit. 😁 Ale v tom se to stalo! 

A kurva! 😂 Potkala jsem v uličkách zastrčenou sympatickou hospůdku. 😂 No nic no, žízeň byla veliká, nabídka piva lákavá a holt pivko mám pořád moc ráda. 😅 Takže Chotěboř 12° je to příjemné a nějak už mám lepší náladu....